Vytrhnúť sa. Chleba obrátený maslom hore. Vystaviť sa
tisíckrát slnku. Zadívať sa oknom do prázdnej pamäti. Záhrada ako kozmologický náčrt. Tichý
poriadok vecí. Nedeľné vyčkávanie. Otázka položená rozdvojenému cestu. Pary
zahaľujúce. Vznášať sa nad vodami. V hlbinách záhonov napomáhať životu.
Faunovo neskoré popoludnie. Nechať ruky spočinúť. Bublanie peny. Stojaté vnútorné vody. Stíchnuté bytie. Krúženie mýtického času. Zápis v bublanine. Odísť a prísť. Vôňa pod šperkom. Opatrnou chôdzou mliaždiť jablká. Spánok. S láskou latentne byť. Nevedomky odrážať.
Rodina je život prúdiaci tebou od toho, od koho si ho dostal, k tomu, komu ho dáš. Domov je miesto, kde sa tento život intenzívne realizuje v okamihoch, ktoré si predtým nezaznamenal.
Faunovo neskoré popoludnie. Nechať ruky spočinúť. Bublanie peny. Stojaté vnútorné vody. Stíchnuté bytie. Krúženie mýtického času. Zápis v bublanine. Odísť a prísť. Vôňa pod šperkom. Opatrnou chôdzou mliaždiť jablká. Spánok. S láskou latentne byť. Nevedomky odrážať.
Rodina je život prúdiaci tebou od toho, od koho si ho dostal, k tomu, komu ho dáš. Domov je miesto, kde sa tento život intenzívne realizuje v okamihoch, ktoré si predtým nezaznamenal.
Break out. Bread turned butter side up. Expose yourself a thousand times to the sun. To stare through a window into an empty memory. The garden as a cosmological sketch. The quiet order of things. Sunday waiting. A question posed to the split dough. Vapor enveloping. Hovering over the waters. In the depths of the flowerbeds aiding life.
Faun's late afternoon. Letting the hands rest. Bubbling foam. The stagnant inner waters. The stagnant being. The circling of mythic time. A notation in the cake. To leave and to come. The smell under the jewel. Carefully walking to tread the apples. Sleep. With love latent to be. Unconsciously reflect.
Family is life flowing through you from the one you received it from to the one you give it to. Home is the place where that life is intensely realized in moments you hadn't noticed before.
Faun's late afternoon. Letting the hands rest. Bubbling foam. The stagnant inner waters. The stagnant being. The circling of mythic time. A notation in the cake. To leave and to come. The smell under the jewel. Carefully walking to tread the apples. Sleep. With love latent to be. Unconsciously reflect.
Family is life flowing through you from the one you received it from to the one you give it to. Home is the place where that life is intensely realized in moments you hadn't noticed before.
Lucia L Fišerová
texty k výstavě Adam Kencki: Zase doma
Galerie Fiducia, Nádražní 30, 702 00 Moravská Ostrava; 29. 8. – 5. 10. 2018
kurátorka výstavy: Lucia L. Fišerová
Zase doma. Karol Sidon píše v prvním díle
tetralogie o liškách, co dávají dobrou noc, něco v tom smyslu, že židé nebyli
nikdy nikde dlouho doma. Neustále je odněkud vyháněli a museli se stěhovat, tak
si svoje doma nosili s sebou a bylo pro ně zkrátka tam, kde se zrovna nacházeli.
Ne že by autor chtěl svoje zcela dobrovolné potulování po světě srovnávat s
útrapami židovského národa, ale stěhoval se od svých osmnácti asi čtrnáctkrát. Žil
nebo déle pobýval v Česku, Polsku, Dánsku, Nizozemsku, Španělsku,
Portugalsku a posledně v Izraeli.
Pojmy „doma“, „domov“ a „venku“ procházejí celou autorovou tvorbou od samého počátku. V roce 2012 se po několika letech cestování po Evropě a vytírání podlah v hostelích vrátil na svatbu své sestry, a zároveň začal studovat v ostravském ateliéru Michala Kalhouse. Ze všeho nejvíce fotografoval svoji rodinu, hlavně prarodiče. Prostě mu chyběli a chtěl s nimi strávit co nejvíce času. Možná, že si předtím neuvědomoval, jak důležité pro něj „doma“ je, i když názvy některých souborů a výstav (O tom, co jsem dělal venku, Quality time, Dům U sta koček, Grandfather´s Suitcase, No Visitors After Midnight, My Life with R, O tom, co jsem dělal v Jeruzalémě) by asi mohly dost napovědět. Teprve při čtení Sidonovy knihy jakoby autorovi došlo, že doma není o místech, ale o lidech.
Tato výstava je o tom, kdo je pro Adama doma.
Pojmy „doma“, „domov“ a „venku“ procházejí celou autorovou tvorbou od samého počátku. V roce 2012 se po několika letech cestování po Evropě a vytírání podlah v hostelích vrátil na svatbu své sestry, a zároveň začal studovat v ostravském ateliéru Michala Kalhouse. Ze všeho nejvíce fotografoval svoji rodinu, hlavně prarodiče. Prostě mu chyběli a chtěl s nimi strávit co nejvíce času. Možná, že si předtím neuvědomoval, jak důležité pro něj „doma“ je, i když názvy některých souborů a výstav (O tom, co jsem dělal venku, Quality time, Dům U sta koček, Grandfather´s Suitcase, No Visitors After Midnight, My Life with R, O tom, co jsem dělal v Jeruzalémě) by asi mohly dost napovědět. Teprve při čtení Sidonovy knihy jakoby autorovi došlo, že doma není o místech, ale o lidech.
Tato výstava je o tom, kdo je pro Adama doma.
